Milan Novák

Víte, že víte? A nebo víte, že nevíte? A co kdybyste nevěděli, že nevíte? A možná také nevíte, že víte! Zamotali jste se? Nemyslím si. Ale určitě nyní přemýšlíte, co je ve vašem životě nejčastější a rozhodující. Mnoho lidí si zanáší své myšlenky domněnkami, představami (většinou negativními), názory druhých a přejímají tak i dokonce chování druhých. A pak se diví, že se ve svém životě necítí dobře. Necítí se ve své kůži. No bodejť, když si oblékli kůži někoho jiného. A tak např. s určitostí víme (mnozí to tak prostě mají), že peníze kazí lidi. Že nevěra je zlo! Že naše manželka je prostě naše! Že náš manžel je náš! Že na to, abychom něco mohli dělat, musíme mít "papír"! Určitě krachneme (když se doma zmíníme, že chceme podnikat). Nebo jsme si jistí, že když budeme lítat venku na dešti, že určitě onemocníme. A víte co? To všechno je pravda! To všechno se nám stává! Ale jak tedy vysvětlit to, že existují lidé, kteří přes to všechno nejsou zkažení penězi? Spíše naopak? J

Štěstí je pohyblivý cíl! Co dělá lidi šťastnými den za dnem? Ženy, které byly požádány, aby si na konci každého dne vybavily emoce, označily za nejvíce odměňující záležitost...sex! Skončil daleko před druhým v pořadí, zábavou s přáteli. A je to pravda, více sexu má souvislost s větším štěstím. A na rozdíl od peněz účinky sexu, vyvolávající pocit štěstí, nevymizí, jakmile je sexu hodně. Jak se minulou noc vyspali, má na to, jak si užijí následujícího dne, větší vliv než příjem jejich domácnosti. "Úspěch je mít, co chcete. Štěstí je chtít, co máte."

Ta žena je onkologický pacient, blesklo mi hlavou, když jsem ji poprvé v životě zahlédl. A tak mi to nedalo a po chvilce jsem si přisedl ke stolu, u kterého seděla s jedním z kolegů. Společně s nimi její matka a její syn. Při pohledu na všechny zúčastněné jsem dále četl v jejich tělech, tvářích, mimice - manžel alkoholik nebo despota, možná domácí násilí? Syn, cca 10 let, asi tak se 30% nadváhy, také zdravotní problémy. Tipoval jsem astma, alergie. Maminka ženy unavená, možná antidepresiva? Takové myšlenky mi letěly hlavou, když jsem se "jenom" díval a poslouchal. Až mi zamrazilo, když většina z toho byla skutečností! Paní rakovinu, syn nadváhu, alergie a astma a maminka chodí k psychiatrovi! Síla, co? A proč mě tyto myšlenky napadly? Četl jsem! Četl jsem z toho, co říkají jejich těla. Tělo k nám každý den promlouvá a dává nám najevo, jestli je v pohodě, jestli všechny buňky mají podmínky k životu, nebo jestli něco není v pořádku. Je to vidět na držení těla, na chůzi, na g

Nějakou dobu jsem se nedostal k napsání příspěvku. Sbíral jsem zkušenosti. Zkušenosti v poznávání lidského těla a ducha. I když...ani nejde o poznávání, jako spíše uvědomění si. Takže jsem si dlouho uvědomoval! :-D Uvědomil jsem si, že my lidé, i když si myslíme, že jsme pány tvorstva, také podléháme přírodním zákonům. Že tyto zákony a zákonitosti jsou neoblomné. Že platí i pro nás, byť si mnohdy myslíme, že něco změníme nebo to můžeme udělat jinak. Možná nějakou dobu? Na zkoušku? Na zkoušku našeho vědomí? A tak pár případů z mého okolí... Smrt je všude kolem nás. Protože je součástí přírody. Něco umírá, aby se něco jiného narodilo (zrodilo?). Zvířata se smrti nebojí. Jde spíše o instinkty. To jen my lidé prožíváme trauma smrti mnohokrát za život! A proto se nám ta smrt tak přibližuje! Podobně je tomu s nemocemi. V přírodě se tvorové nebojí a ani neobávají nemocí. To jen opět my...my lidé! A tak se nemocemi zabýváme, až se stávají naší realitou! Denně na nás křičí reklama: Vem si prá

Byl jsem pozván jako host na seminář. Pro mě čest a zároveň závazek a zodpovědnost. Lidé očekávají zkušená slova na téma naše myšlenky a spojitost s buňkami. Mám se chystat? Mám si připravit body o kterých budu hovořit? Kdepak. Nechávám vše plynout, tak jako tomu dělám v poslední době velmi často. A tak nakonec stojím před lidmi, v jejichž očích je vidět očekávání a napětí. A také otázky. Mnoho otázek. A jedna za druhou se objevují, stejně jako odpovědi na ně. A tak místo 40ti minut, které jsem měl k dispozici, čas ukrojil údajně něco okolo dvou hodin! Nikdo se nedíval na hodinky, nikdo nevstával, nikdo nechtěl přerušit tok informací. Nikdo nakonec ani nebránil průchodu emocí, a tak se objevily slzy. Slzy radosti? Pochopení? Lásky? Zřejmě. Následovalo mnoho a mnoho objetí. Lidé se objímali mezi sebou a bylo to jedno z nejhezčích zakončení "přednášky" na téma buňky a my. Naše buňky jsou inteligentní. Měli bychom jim nechat volné pole působnosti a případně je následovat.